Trek pralesem

Trek pralesem

Ráno jsme se sešli v kanceláři cestovky. Seznámili jsme se s našimi průvodci, s ukecaným panem Noi a mlčenlivým panem Eh. Co jsme nechtěli vzít sebou, to jsme mohli v kanceláři nechat. My jsme si už věci nechali v hotelu. Po krátkém úvodu jsme nalezli do auta a vyrazili na trh. Nic jsme nakoupit nepotřebovali, tak jsme se jen procházeli po trhu a okukovali. Jako obvykle byl největší, tak trochu dekadentní, atrakcí úsek s masem. Býčí oháňka, vnitřnosti, nic v chladu, mouchy a jiná zvířátka. To je stručný popis.

Z trhu jsme autem vyrazili kus za město. V jedné vesnici jsme nabrali dalšího průvodce a o kus dál už vysedli z auta a vyrazili do pralesa. Pan Noi nám každému hned na začátku usekl svou mačetou hůl z bambusu. Po cestě často zastavoval a ukazoval nám plody pralesa. Tu vykopal kořen na kocovinu (který druhý den sám potřeboval), tam byla kůra pomáhající na střevní potíže, antikoncepce, afrodiziaka, kardamon, barviva, jídlo, lék na malárii a kořen, z kterého se dělají svetry. Prales dává svým obyvatelům vše, co potřebují. Mezi tím obdivujeme nádherný les.

Po poledni dorazíme k odpočívadlu, kde průvodci pokryli stůl listy banánovníku a podával se oběd. Základem každého jídla je rýže, většinou lepkavá. K tomu fazolky, buvolí maso a nějaká rajčatová směs. Ve všem je chilli, v něčem i hodně. Zdenička snědla jedno sousto, po kterém zrudla a nemohla ani mluvit a od té doby nám začli dávat chilli zvlášť. Po obědě byla chvíle klidu, avšak klid v podání laosanů byl vyplněn hudbou z mobilního telefonu a následně lekcí z angličtiny, kterou si jeden z průvodců nahlas pustil. Po obědě jsme vyrazili dál. Asi v půli odpoledne jsme dorazili k téměř vyschlému vodopádu. A pak už to nebylo daleko do vesnice kmeme Akha, kde jsme nocovali.

Vesnice Akha

Před vstupem do vesnice jsme dostali několik instrukcí o chování ve vesnici – posvátné místo, kam nesmíme chodit a tak. Odložili jsme si batohy ve spací chýši a vyrazili do vesnice. Vesničané byli přátelští. Udělali jsme spoustu fotek. Jedině vdané ženy se moc nechtěli fotit, jinak děti a chlapi většinou v pohodě. Asi hodinu jsme chodili po vesnici a okukovali, jak se vesničané myjí v nádržích, jak stařena tká plátno, jak si hrají děti.

Večeře byla prakticky stejná jako oběd, akorát nebyla lepkavá rýže, ale sypká, protože Akha pěstují jiný druh rýže. Po večeři jsme seděli se zástupcem starosty a mohli se ptát na zajímavosti ze života vesnice. Komunikace je zajímavá, protože většina vesnice neovládá ani laoštinu, mluví pouze svým jazykem akha. Zástupce starosty trochu laosky uměl, takže my jsme mluvili anglicky s průvodcem a ten laosky se zástupcem a ten se v akha radil s dalšími. Po debatě jsme dostali masáž, prý tradiční dárek pro návštěvníky vesnice. Mladé akha dívky u masáže švitořily a zjevně se dobře bavili. A pak už jen klidný spánek v absolutní tmě a tichu.

Facebooktwitterreddit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *