Jesenice a nákupy po zavíračce

Náš výlet do Karavanek začíná jak jinak než punkově. Do Jesenice přijíždíme ve 20:15, bez bomby na vařič a mapy. V Jesenici je velké nákupní centrum, které zavírá v 20:00. Ale ani zavřený obchod nás nemůže zastavit, zvlášť když měl mříž jen napůl spuštěnou. Zjistili jsme, že mají všechny komodity, co potřebujeme. Jediný problém byl, že už tam nebyl žádný prodavač. Už jsme to vzdali a šli pryč, když jsme uviděli pani, která se chystaa dovřít mříž. Zdéňa k ní rychle přiběhla a ukecala jí, že nám ony věci ještě prodá. Když jsme došli do auta, tak Zdéňa vzala čokoládu a ještě šla do obchoďáku pani najít a za její ochotu jí čokoládu dala. Takže vybaveni vším potřebyným jsme autem vyrazili do vesnice Planina pod Golico. Jezdí tam z Jesenice autobus, první jede asi v 7, další cca v 10 a poslední tuším ve 14 hodin. Ale jen ve všední dny. Škoda, že až se budeme vracet, bude sobota a já budu muset pro auto dojít nebo dostopovat. Našli jsme si báječné místo na přespání. Projeli jsme Planinou pod Golico, za poslední zastávkou autobusu a zákazem vjedzu pro autobusy pokračovali dál a ve chvíli, kdy silncezatáčela prudce doleva a rovně pokračovala zpevněná cesta, jsme ujeli ještě asi 20 metrů rovně a tam bylo menší parkoviště kryté od všech chalup. Tam jsme zaparkovali a vedle auta vyhodili karimatky a spali pod širákem. Ještě před spaním jsme si načli lahvinku slovinského vína, celou ji vypili a příjemně se naladili.

Ráno balíme věci na vandr, vyhazujeme vše co není na následující 3 dny nezbytně nutné a vyrážíme. Jsme lemry, takže téměř v 11. Auto jsem odvezl na parkoviště naproti autobusové zastávce Planina pod Golico. Ihned byl patrný markantní rozdíl oproti Julským alpám. Skoro nikdo tu nebyl. Chvíli jsme se trápili s navigací, kudy že půjdeme, ale nakonec jsme si řekli, že to je vlastně jedno, že teď půjdeme do kopce, až vyjdeme na hřeben, tak se dáme doprava po hřebeni a poslední den se vydáme z hřebene dolů a nějak se dopravíme zpět k autu. Nechtělo se nám se drápat na Golico, takže jsme to lehce směřovali do sedla Suha. Šli jsme v podstatě po zpevněné cestě až k osadě Markljev Rovt. Cestou bylo několik opuštěných dolů, několik naučných cedulí a spousta malin. Do sedla jsme došli asi v poledne.

Dle plánu otáčíme doprava a jdeme po hřebeni. Je tu nádherně. Nikde nikdo, krásné výhledy na vrcholy Karavanek i Julské alpy. Většinu času vede cesta lesem, což je v panujícím vedru moc příjemné. Trápí nás jediné, dochází nám voda. Což je na hřebenu opravdu problém. Obcházíme vrch Kotschna, držíme se stále hřebene. Karavanky jsou velmi pěkné i v tom, že ze Slovinské strany jsou to relativně příjemné hory se svahy plnými lesů a luk a z rakouské strany prudký, téměř kolmý sráz 500 metrů do údolí. Na jedné takové vyhlídce na rozhraní těchto 2 světů svačíme. Pasou se tu krávy. Samozřejmě na té Slovinské straně.

Hřeben Karavanek

Dál se držíme hřebene. Podle mapy tam má být chata na Belské Planině. Ne přístupná veřejnosti, ale přesto chata. Doufám, že tam seženeme vodu. K chatě za chvíli docházíme, ale ani po velmi důkladné obhlídce okolí jsme žádný zdroj vody nenašli. Ach to naše chaotické plánování. Ale chata vypadá, že před chvíli majitel odjel.A opravdu, za chvíli slyšíme jeep a přijel majitel. Zde na hřebeni není pitná voda. Dostáváme 1 balenou pitnou vodu, a načepujeme si do flašek dešťovou na vaření. A jdeme dál. Táboříme u další podobné chaty v sedle Seča. Ta je výrazně menší, nedá se tam dojet autem a je opuštěná.Vaříme večeři, fotíme západ slunce a užíváme si nádherný klid hor. Když se setmí, je nádherný pohled na nebe plné hvězd. Máme sice postavený stan, ale spíme pod širákem. Sice se ráno budíme s dost mokrými spacáky, ale to nebe bylo nádherné.

Pár praktických rad ke Karavankám:

• na hřebeni není voda – na chatách se kupuje balená
• v Jesenici nakoupíte vše co potřebujete – mapu i bomby na plynový vařič. Jen přijeďte před 8 večer
• autobus z Jesenice na Planinu pod Golico jede každý všední den v cca 7, 10 a 14 hodin