Etiopie – Simien Mountains – Chenek, Bwahit, Debark

29.10. Chenek

Vstáváme brzy, uvaříme čaj a rychle balíme. Včera domluvená mula stojí najednou dvojnásobek. Vůbec nechtějí smlouvat a průvodce nám vůbec nepomůže. Až když se seberu že na ně kašlu a jdu do vesnice sehnat jinou mulu tak mě asi po dvaceti metrech zastaví a už se dohodneme.

Cesta začíná podobně jako předchozí den na Imet Gogo. Pak uhneme doprava přejdeme údolí a stoupáme vzhůru. Mula jde celou dobu jinou cestou. Postupně vystoupáme až přes 4000m.n.m. Hřeben je plochý, že by se na něm dalo postavit fotbalové hřiště. Ale jeho srázy padají ostře hluboko dolů. Po cestě znovu pozorujeme opice a na okraji jednoho srázu vidíme sokola. Potkáváme i několik pastevců, zas jak kdyby rostli ze země. Když už jsme téměř u cíle, spatříme i jednoho kozoroha (Walia Ibax). Líně spí ve stínu skalního převisu. Bohužel je ale dost daleko pod srázem.

Do kempu přicházíme asi ve 2 odpoledne. Chenek je o poznání klidnější kemp než Gich, jestli to tedy ještě vůbec jde. Minimum místních, nikdo nenabízí vajíčka ani slepice.

Postavíme stany, spácháme očistu v ledovém potoce a na západ slunce se jdeme podívat na blízký pahorek. Pro pohodlí turistů je tu betonová lavička, škoda. Pak se ještě jdeme družit k průvodcům, ale nejsou zdaleka tak přátelští jako včera. Chvíli pobudeme a jdeme spát.

30.10. Bwahit

Po vydatné snídani vyrážíme na nejvyšší vrchol naší výpravy, Bwahit 4400m.n.m. Stejnou cestu jdou i korejci, ale jinak nikde žádný turista. Stále se držíme blízko cesty vedoucí do sedla pod Bwahit, ale jdeme stranou od ní. Z okraje riftového zlomu jsou krásné výhledy. Znovu pozorujeme kozoroha (a znovu daleko pod srázem) a opice.

Asi v polovině trasy přicházíme na překladiště. Místo kam dojedou nákladní auta a odkud pokračují s nákladem oslíci. Někde v horách stavějí školu. Náš průvodce pochází z této oblasti, a tak se s kazdým vítá a zdraví.

Od překladiště pokračujeme přímo vzhůru k vrcholu hory. Už je malinko znát nadmořská výška (asi 4000 metrů). Člověk se rychleji zadýchá. Nicméně jdeme vytrvale vzhůru.

Na vrcholku hory doplníme tekutiny a cukry dávkou sušeného ovoce. Je docela zamračeno, ale i tak vidíme v dáli nejvyšší vrchol Etiopie Ras Dashen (nebo Ras Dejen). Pak začne lehce sněžit a já si uvědomím že mám stále jen tričko a kraťasy. Obleču mikinu z batohu, ale nic jiného už nemám. Uděláme několik vrcholových fotek a jdeme dolů. Dýchá se už výrazně snáz, tak blbneme a jednu chvíli závodíme s průvodcem. Na překladišti si chceme stopnout auto abysme si užili jízdu s místními na korbě náklaďáku, ale zrovna žádné auto dolu nejede.

V kempu podle očekávání poprchává. Rychle se umyjeme a zalezeme do stanů. Odpoledne jsme strávili pospáváním a relaxací. V podvečer na chvilku přestalo pršet tak jsme uvařili jídlo.

31.10. Znovu Debark

Ránu se jdu podívat na vycházející slunce na pahorek u kempu. Pak už jen sbalíme věci a asi v 9 přijíždí Mule. Naložíme batohy a vyrazíme směr Debark. Z auta se necháme vysadit kousek za Sankabarem abychom si prošli ještě část parku k jeho okraji.

Vyrazíme mimo hlavní cestu, ale v zásadě ji kopírujeme a několikrát i křižujeme. Pokud bychom toto viděli na začátku, tak by se nám to asi líbilo, ale jinak to můžete klidně vynechat. Když jsme došli na místo, kde na nás mělo čekat auto, tak tam nebylo. Nakonec se ukázalo, že průvodce se s řidičem špatně domluvil a auto čekalo jinde.

V Debarku jsme se ubytovali v zamluvených pokojích a šli se podívat na trh. Trh měl typickou atmosféru. Stánky z klacků nebo zboží položené na zemi, prach a slunce. Sortiment byl, řekl bych, taky typický. Česnek, chilli a jiné koření, další místní plodiny a zvířata. Našli se tu i kováři nebo krejčí. V kamenných stáncích okolo pak převažovalo oblečení a další věci trvalejšího charakteru. V oblečení byl sortiment typický spíš pro vietnamskou tržnici. Ale i tak se daly najít tradiční kousky. Nakoupili jsme šály, chilli, prohlídli si trh a šli na hotel. Večer jsme vyrazili na večeři. Zas skoro nikde nedělali maso, tak nám nalezení restaurace chvíli trvalo. Po cestě se nás ujmul nějaký chlapík a pak v restauraci nás i obsluhoval, ač nebyla jeho.

Taky jsme s ním domluvili že nás zavede někam kde Hance udělají nový afro účes. Zavedl nás do jednoho postraního kadeřnictví a dokonce zavolal specialistu. Musel Hance přidat trochu vlasů, ale tentokrát vypadal účes opravdu dobře a i delší dobu vydržel.

Naše cesta Etiopií pokračovala Aksum a Debre Damo do národního parku Awash. Prohlédněte si také fotky ze Simien Mountains. A pokud se do této země chystáte, tak by se vám mohlo hodit pár praktických rad z Etiopie. Pokud si chcete přečíst celý cestopis od začátku, tak začněte povídáním o Lalibele.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]
Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *