Welawaya a Gal Oya

Malá Adamova hora

Začíná to brzo ráno, kdy jsem chtěl být co nejdřív po východu slunce na místní vyhlídce honosně nazývané Malý Adamův kopec (Little Adam’s Peak), znalci už vědí, že se snaží přiživit na slávě plnohodnotné Adamovy hory (Adam’s Peak). Na vyhlídku jsme dorazili, nicméně nízká oblačnost zkazila většinu srandy. Ale i tak to byl prima výšlap.

Welawaya

Po návratu si dáváme snídani pořízenou v místním pekařství. Pak balíme a jedeme do Wellawayi, původně jen přestupní stanice, ale nakonec, když už tu jsme, jedeme k jedné atrakci a pak ještě k druhé. První je socha Budhy vytesaná ve skále, která má výšku úctyhodných 15 metrů a pochází někde z 10. století. Na cestě sem se k nám připojil jeden osamocený Izraelec, který nám, mimo jiné, doporučil ještě výlet k vodopádu Diyaluma. Batohy máme uschované v kanceláři autobusového nádraží a vyrážíme na lehko. Naším cílem není samotný vodopád, i když výška 171 metrů zní pěkně. Víc nás lákají jezírka a kaskády nad vodopádem. Cesta od autobusu není značená, ale podle popisu se dá najít. Vede kaučukovým hájem, okolo staré továrny na kaučuk a prudkým kopcem vzhůru. Jezírka nad vodopádem jsou opuštěná, tak se koupeme.

Vracíme se od vodopádu a máme na spěch. Kancelář, kde máme batohy má otevřeno jen do šesti a to nestíháme. Nakonec přijíždíme asi 10 minut po šesté. Naštěstí na nás chlapíci čekají, dokonce nám ještě přibrzďují autobus do Monaragaly, který právě odjíždí, takže nakonec vše stíháme.

Monaragala

Monaragala je další takovou přestupní stanicí, míříme do národního parku Gal Oya. Nicméně v Monaragale jsme přespali. Průvodce nás trochu vystrašil, že tu je jen jeden hostel a jeden hotel vyšší cenové kategorie. Tak jsme byli trochu opatrní ve smlouvání, ale nakonec to bylo zbytečné. Večeříme v místním nóbl podniku a pořád máme pocit, že jsme jediné bílé tváře široko daleko.

Gal Oya

Ráno lehce vyspáváme. Pak zkoušíme zjistit informace, jak se dostaneme do národního parku Gal Oya, protože v průvodci není prakticky nic. Ptáme se v hotelu recepčního a z ničeho nic se tam objevuje asi 5 dalších chlapů a všichni nám radí. Máme prý jet do Inginiyalagy, a tak se vydáváme na cestu.

Při odpoledni jsme tam. Obhlížíme jediný místní hotel. Moc se nám nezdá, tak se jdeme podívat po okolí, ale nakonec nemáme jinou možnost. Navštěvujeme správu parku, kde se dozvídáme, že autem se do parku jet nedá a nakonec že lodí taky ne. Jsme z toho zmatení, ale je tu jistá komunikační bariéra. Jdeme na hráz přehrady. Tady se nám naskýtá nádherný pohled na krajinu parku a nějaké pasoucí se slony na druhém břehu. Ptáme se hlídačů a všichni nás ohledně loďky posílají na správu parku. Když jsme se dostatečně vynadívali, tak jdeme ještě jednou na správu parku. Tam se dozvídáme, že výlety na loďce sice poskytují, ale jejich jediná loď je právě rozbitá. S nepořízenou jdeme spát.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]

Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *