Vang Vieng (neplánovaně znovu)

Tržiště

Bylo mi zle, tak jsme ráno vyspávali. Potom jsme si na odpoledne domluvili projížďku na kajaku po řece. Ještě nám zbývalo několik hodin času, tak jsme vyrazili na trh za městem. Slunce pražilo jak divé a mně bylo nevalně. Trh byl celkem zajímavý. Prodávali tu netopýry, různá jiná zvířata v bambusových klecích (jedno vypadalo jak přerostlá krysa), zeleninu a k tomu spousty věcí běžné potřeby. Ale můj žaludek, drážděný pestrou směsicí vjemů od vůní až po smrad, nás brzy hnal pryč. Radši jsme si stopli odvoz zpět do města.

Kajak

V posteli jsem nabral něco sil a vyrazili jsme na kajak. Slunce už tolik nepálilo a voda měla příjemnou teplotu. Řeka celkem tekla, něco příjemných peřejí jsme projeli, ale nic náročného. V kanceláři nám tvrdili že nutně potřebujeme průvodce, což byl nesmysl. Tak jsme s tím naším alespoň občas závodili. Horní část sjezdu byla fajn. Pak jsme vjeli do zábavní zóny. Všude okolo řeky byly bary a ze všech znělo hlasité duc-duc. Houpačky, skluzavky a skokánky do vody a všude spousta tuberů. Tubing je místní zábava, kdy si půjčíte nafukovací duši a s pivem v ruce se necháte unášet líným proudem řeky. U jednoho z barů jsme zastavili a já jsem si vyzkoušel jednu skluzavku. Byla dost vysoká, i její konec byl nějaký ten metr nad vodou a navíc měla profil skokanského můstku s mírně zvednutým zakončením, takže odvážné sklouzavce pěkně katapultovala do vzduchu a ti se pak víceméně nekoordinovaně zřítili do vody. Umění bylo už jenom dopadnout do vody po nohou a nehodit z té výšky placáka. Místní chlastací duc-duc zábava nás jinak moc neoslovila, tak jsme záhy pokračovali. Zbytek cesty byl povětšinou slalom mezi tubaři, z nichž mnozí by rádi do vleku, protože jim to lautr nejelo.

Ač mě myšlenka na jídlo nijak nepřitahovala, přemluvil jsem se alespoň ke spořádání suché bagety. Nakonec mi i zachutnala, snad proto, že jsem celý den nic nejedl. A pak jsem usnul. Asi v osm jsem se probudil, tak jsme vyrazili na procházku po městě a na ovocný shake. Všude byl překvapivý klid. Pak jsem šel ještě sehnat nějaké bagety na další den na cestu a zařekl jsem se, že je koupím za alespoň trochu rozumnou cenu, ne za to, co chtějí stánkaři zpovykaní davem turistů. Dalo to práci, ale nakonec jsem našel obchod, kde jsem je přesvědčil. Ještě jsem tam nakoupil ovoce a už jsem ani smlouvat nemusel. Tak to byl náš štědrý den. Byla to sranda a na dárky, kapra nebo stromeček jsme si ani nevzpomněli.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]

Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *