Trek – Laurebina

Továrna na sýr

Vstávám asi v 6. Venku není mlhavo ani zamračeno, tak vyskakuju z postele abych udělal alespoň nějaké fotky. Pak se jdu ještě projít po vesnici – mezi těmi 5ti hostely. Pak čekáme v hostelu na snídani. Po ní se jdeme podívat do výrobny jačího sýra, která je hned vedle. Vybavení je velice jednoduché, až primitivní, ale police jsou plné výborných sýrů a působí a voní krásně. Kus jačího sýra hned kupujeme.

Laurebina

Pak už vyrážíme na trek. Zas je mlhavo a zamračeno. Procházíme divokým deštným pralesem. Fotím divokou přírodu a kvetoucí kytky. Chvíli po poledni začíná, zprvu mírně, později vydatně pršet. Naštěstí jsme v cíli dnešní etapy, vystoupali jsme do 3900 m.n.m. a kvůli aklimatizaci už dál nepokračujeme.

Tentokrát dost neochotně, ale po ověření dalších hostelů máme zase pokoje zdarma. Rakušanky se tváří lítostivě, že odírám ubohé Nepálce a vůbec jim nevadí, že platí minimálně trojnásobnou cenu za jídlo, než by byla férová cena i s přihlédnutím k výšce.

Odpoledne v hostelu

V hostelu potkáváme ještě Francouze a další Rakušanku, kteří jdou opačným směrem. Tak večer chvíli sedíme a tlacháme. Zajímavé je, že se nikdo z ostatních moc nezajímá, kolik co stojí, protože to jsou všechno drobné. Jen mně se nelíbí platit přemrštěné ceny.

Při odpoledni usínám a probouzím se se západem slunce. Alespoň něco málo je v tu dobu vidět, ale za fotku to nestálo. Co je zajímavější, do hostelu dorazilo asi 30 indických poutníků. Randálu nadělali spoustu a rázem obsadili každé volné místo v hostelu. Domácí také trochu zatopila v kamnech. Dříví na topení je tu málo, a tak je oheň svátek. Všichni se kolem kamen shlukli a debatovali. Bylo hezké je pozorovat. Večer jsme učinili pokus, jak se ráno ukázalo tak marný, a to že jsme si dopředu na určenou hodinu objednali snídani, abychom na ni nemuseli ráno hodinu čekat.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]

Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *