Muscat

Rybí trh

Ráno vyrážíme na rybí trh. Má začínat se svítáním, asi v 6 hodin, tak jsme si přivstali. Ale čas je tady flexibilní, tak ani v 7 není trh ještě naplno rozjetý. Ale za to jsme viděli jak rybáři přivážejí ryby. Viděli jsme žraloky mečouny a malé kladivouny a spoustu dalších podivných ryb. Taky jsme viděli jak pán porcuje tuňáka asi metr dlouhého (v konzervě na to nevypadá). Vyrazil jsem v tradičním ománském hábitu, tak se na mě všichni Ománci smějí.

Nákupy

V osm má začínat normální trh, ale na tržišti je v tu dobu mrtvo, tak jdeme na džus. Trh se pomalu rozjíždí asi o hodinu později, a tak máme všude slevu pro prvního zákazníka (večer jsme měli slevy pro poslední zákazníky a dopoledne zas Eidovou slevu – no není to nákupní ráj). Krom pár ománských věcí (hábit, šátky, dýky a různé starožitnosti) tu vládne zboží z Indie. Trochu se učíme rozeznávat kvalitu pashmina šátků. V jednom obchodě jsme zaperlili, když jsem si vzpomněl na Nepál a ukazoval jsem Zdeničce, že nejlepší pashmina se dělá z vlny stříhané pod bradou. Prodavač gesto zachytil a neomylně interpretoval a hned se ptal, jestli chceme opravdovou pashminu. Z pod pultu vytáhl kufr, z něj tašku a odtud teprve tu nejlepší pashminu. Ten rozdíl cítíte na první dotek. Akorát cenou je mimo to, co jsme za pashminu chtěli dát. Nakonec kupujeme takovou lepší střední kvalitu a Zdenička tvrdě smlouvá (několik Ománců to komentovalo, že mám drsnou ženu).

Omán je největším producentem pryskyřice, ze které se dělá kadidlo, a tak jsme nakoupili i tento suvenýr a pak už se jen koukali. Mimo jiné jsme se nechali vtáhnout do krámku s koberci a měli instruktáž o kvalitě koberců.

Ománská restaurace

Asi ve 12 hodin balíme a odjíždíme z hotelu. Bez slušných map a podle vágního popisu chceme najít jednu tradiční ománskou restauraci. Už se to zdálo jako nesplnitelný cíl, ale nakonec jsme ji našli. Mimo tradičních ománských jídel tady mají takovou specialitu. Každý host má pro sebe takovou malou místnůstku. Po arabském stylu je vyložena koberci a podél stěn jsou polštáře. Jídlo je výborné. S plnými žaludky sedáme do auta a vyrážíme zpět do Kataru.

Jedeme už skoro na noc, takže hranice jsou o poznání méně zalidněné. Jediný problém nastal na hranicích Spojených arabských Emirátů, kdy nám (už zase) dělali snímky očí a Zdeničce ho nějak nemohli udělat. Řekl bych, že největší problém byl v obsluze, která neuměla přístroj moc ovládat. Ze zoufalství prohlašoval, že je Zdenička nemocná a proto to nejde, ale nakonec se to podařilo. Pak jsme museli ještě k jiným chlápkům, kteří si zrovna hráli s mobily a tvářili se, co je otravujeme u tak důležité činnosti. Chvíli se dohadovali, kdo nás obslouží, ale nakonec jsme to zvládli a asi ve 3 ráno dorazili do Dohy.

Omán byl nádherný

V Ománu jsme si moc užili. Mají tu krásnou přírodu, jsou tu úžasní a milí lidé a obdivovali jsme krásnou arabskou architekturu a místní tradice. Omán je prý perlou arabského poloostrova a my to můžeme potvrdit. Doufám, že tohle nebyl náš poslední výlet do této krásné země. Zdaleka jsme totiž nestihli všechno, co tato nádherná země nabízí.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]
Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *