Egypt – muzeum a mumie

Egyptské muzeum

Ráno vyspáváme a asi v 10 hodin vcházíme přes několik bezpečnostních kontrol do Egyptského muzea (vstup 60 EL + 100 EL za mumie). Procházíme rozsáhlými sbírkami a obdivujeme řemeslnou dokonalost a krásu výrobků starých nějakých tři a půl tisíce let. Exponátů je tu víc, než jsme schopni zvládnout, a tak procházíme zejména předměty z Tutanchamónovi hrobky, obdivujeme sochy v nadživotní velikosti a úžasně zpracované kamenné sarkofágy. Největší zážitek máme z expozice královských mumií. Tehdejší balzamovači byli prostě úžasní. Mumie mají nejen zuby, ale i vlasy a řasy. I laik tak pozná, že jeden z králů podlehl zraněním z války (má rozraženou lebku), že král s hezky udělanou manikůrou o sebe dbal, nebo že některé mumie jsou větší, jiné zas plešatější.

Překupník

Po druhé hodině odpolední už jsme historií dokonale přesyceni, a tak opouštíme muzeum. Po krátkém odpočinku jdeme do města. Mimo brouzdání chceme hlavně sehnat dárek pro naše nové egyptské přátele. Chceme jim nechat vytisknout a zarámovat jejich společnou fotku, kterou jsme jim udělali včera při projížďce na Nilu. Před krámkem, na který jsme dostali tip od recepčního v hostelu, nás odchytává chlápek, abychom mu poradili, jak se píše entertainment. Dal se s námi do řeči, vyprávěl, jak dělá v Hurghadě potápěčského instruktora a v Káhiře je na návštěvě své matky. A když jsme ve vyhlídnutém krámku neuspěli, tak nám pomohl najít to správné místo (mimochodem celkem hezký tisk fotky 20×25 a zandání do rámečku trvalo 15 minut a stálo asi 25 EL, včetně naprosto profesionální práce). S vytištěnou fotkou s námi ještě chodil a hledal, kde nám dárek zabalí. Přitom stále opakoval, že nechce bakšiš, ani že nás netáhne do žádného obchodu. A jen se tak zmínil, že jeho bratranec se dnes žení a že mu shání dárek. Náš zájem o egyptskou svadbu byl asi zjevný a Egypťan hned, že máme přijít taky. Šli jsme si sednout do kavárny. A tam to vybalil, prý dostal bezva nápad na dárek. Začal nám vyprávět, jak je egyptský alkohol špatný, a že dobrý alkohol se dá koupit jen v duty free shopu, kde ale mohou nakupovat jen cizinci. Chvíli jsme se podivovali, že by dal muslimovi jako dárek láhev whisky, ale nakonec nás přesvědčil. Sedli jsme do taxíku a jeli do obchodu. Když jsme tam přijeli, tak se tam objevil další chlapík, prý aby mu s tím pomohl – chtěl 6 lahví, prý na každý pas můžeme koupit 3. A v tom se naše důvěra zlomila a řekli jsme ne. Nakonec jsme ho nechali koupit domluvenou 1 lahev, pro ten nepravděpodobný případ, že by nekecal, tak aby měl dárek a už jsme ho nechtěli vidět. A o co tedy šlo? Jsou to prostí překupníci s alkoholem, nakoupí ho levněji v duty free a pak ho prodávají dráž (a třeba i mladistvým – v Egyptě smí pít alkohol od 21 let). A něco pro zasmání nakonec této historky, když jsme se vrátili k hostelu, tak se s námi dal do řeči jiný týpek a hned se ptal, kdy jsme přijeli do Egypta. Měl na to jen cestu výtahem, tak šel hned na věc, a prý když mu koupíme chlast v duty free, tak nám něco zařídí – jen jsme se mu vysmáli.

Lehce jsme si odpočinuli a jdeme do města na nákupy. Zdenička je v sedmém nebi (mají tu kvalitní a levné svetříky), a tak opakovaně navštěvujeme směnárny.

Jak se vám to líbilo
[Celkem: 0 Průměr: 0]

Facebooktwittergoogle_pluspinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *